Ca nám řeknou vědci zabývající se inteligencí
V našem jazykovém úzu je „inteligence” tak samozřejmě používaným pojmem, že se možná ptáte, k čemu jsou ještě dobré definice. Kromě toho se inteligence zdá být něčím žádoucím: Inteligentní chce být každý. Nazvat někoho „neinteligentním” se naproti tomu vůbec nesluší. Tím však není otázka, co se vlastně pod pojmem „inteligence” rozumí nebo má rozumět, stále zodpovězena. Podobně se stále ptají vědci, kteří se inteligencí zabývají z hlediska čistě vědeckého.
Existují dvě základní možnosti, jak experti v tomto případě problém řeší:
Pragmaticky: Vyberou jednotlivé dovednosti, o nichž se domnívají, že mají co do činění s inteligencí.
Teoreticky: Vytvoří teoretický model, který obsáhle popisuje inteligenci, a následně se v rámci tohoto modelu zabývají jednotlivými rozumovými schopnostmi.
Testy IQ, měření bez teoretických východisek
První přístup, který volí většina vědců zabývajících se inteligencí, si můžete velmi jednoduše vyzkoušet i vy. Na následujících řádcích najdete příklady jednotlivých rozumových schopností:
- rychlost vnímání
- chápání prostorových vztahů
- vizuální paměť
- porozumění jazyku, porozumění slovům
- flexibilita myšlení
- logické myšlení
- schopnost rozpoznat pravidelnosti
- početní dovednosti
Dimenze inteligence
- myšlení vázané na pozorování
- nápaditost a produktivita
- schopnost koncentrace
- formálnělogické myšlení a schopnost usuzování
- numerické myšlení
- verbální myšlení
Tímto způsobem bylo objeveno velké množství různých rozumových schopností. Avšak takovýto výčet se stane poměrně rychle nepřehledným. Proto „pragmatičtí” vědci rozdělují jednotlivé schopnosti do určitých skupin.
